Wellington, 2.část

Odpoledne jsme se vydaly na výstavu Armageddon Expo 2013, což je takový novozélandský Comic-Con. Pro nezasvěcené: je to událost, kde se schází fanoušci komiksů, fantasy, sci-fi, no prostě všichni ti podivíni. Takže jsem tam nemohla chybět :)

Je libo slaninové lízátko?

Jsme slavní nejen díky pivu :)

Fanoušci jistě poznají relikvie z Harryho Pottera či znamení Hunger Games.

Ani taťka Darth Vader nechyběl!

Kdo pozná Bishopa z Vetřelce?

Druhý den jsme pak ráno strávily v národním muzeu Te Papa Tongarewa, kde se konala výstava obrazů Andyho Warhola. Muzeum je obrovské, takže jsme jen prošly to nejzajímavější.

Před muzeem, maďarské langoše! :)

Kráva z hovězích konzerv.

Obří oliheň, nebo taková nějaká potvora....

Kostra velryby.

Na odpoledne jsme si pak zaplatily Movie tour, takže jsme se vydaly spolu s dalšími fanoušky do lesa, kde se hobiti schovávali před Černými jezdci. Ano, další výlet ve stylu Pána prstenů :)
Nebyl sice tak dobrý jako ty na Jižním ostrově, ale zase jsme se podívali do filmových studii Weta, které byly naprosto úžasné. Údajně jsou stále populárnější mezi zahraničními režiséry, takže se sem momentálně stěhuje James Cameron i s celou svou rodinou, aby natočil pokračování Avatara.

Místo, kde hobiti spadnou ze srázu a uvidí hřiby.

A takhle se baví fanoušci Pána prstenů. Strom pod kterým se hobiti schovávali byl umělý!

Obchůdek Weta Cave. Spousta superních věciček!

Tři trolové u vstupu. Fajn hoši :)

Každý kus je originál.

Náčelník Shurut-hai. Takový naštvaný metalista...

S Gandalfem, super děda!

Glum.

Z filmu King Kong.

Jeden prsten za cca 4,000 NZD ...18K zlato, kdo by to nekoupil? :)

A takhle to vypadá na letišti ve Wellingtonu:

Přeji hezké evropské léto :)

Wellington, 1.část

O prvním víkendu v červnu jsem se s kamarádkou vydala do Wellingtonu, hlavního města a důležitého přístavu NZ. Nachází se na jihozápadním cípu Severního ostrova na pobřeží Cookova průlivu. Jde o nejjižněji položené hlavní město světa. Žije v něm okolo 180 000 obyvatel. Do Wellingtonu jsme se vypravili autobusem v pátek večer, což byl naprosto stupidní nápad, neboť polovinu autobusu obsadili pravděpodobně malajští puberťáci a celou noc dělali pěkný bordel.
Po 11 hodinách jsme dorazily do hlavního města a unavené se vydaly do hostelu, kde jsme posnídaly, schovaly si batohy a následně se vydaly pěšky k lanové dráze, která spojuje centrum s příměstskou částí Kelburn.
Lanovka je 612 metrů dlouhá a stoupá do výšky 120 metrů. Mezi konečnými stanicemi leží ještě tři další. Celá dráha je přímá, pouze s jedním místem pro míjení protijedoucích vozů. Vozový park lanovky tvoří dva vozy, které jsou navzájem propojeny lanem. Po dráze se pohybuje průměrnou rychlostí 18 kilometrů za hodinu.

Sobota, 7 hodin ráno, Wellington :)

Nad Wellingtonem.

Od lanové dráhy jsme se vydaly k Zealandii, což je jakási chráněná oblast (225ha), kde můžete vidět (pokud máte štěstí a trpělivost) spoustu novozélandských živočichů, především různé druhy ptáku, ještěrek a hmyzu. Počasí nám přálo, takže to byla krásná procházka.

Takahe, bratranec Pukeka. Taková velká barevná slípka :) Jedna z posledních 225 ks na světe.

Tuatara, živá fosilíe, dožívají se až 100 let a na světě jsou od dob dinosaurů.

Super přátelský Toutouwai / North Island Robin, ten ke mně přišel na 30 cm :)

Uprostřed, mezi vrabčáky, krásný papoušek Kakariki.

Konec první části.

Rugby

V sobotu jsem se úplně náhodou dostala na zápas Blues vs Hurricanes (Auckland proti Wellingtonu) a byla to paráda! Pravidla tady vypisovat nebudu, každopádně je to super sport. Namakaní chlapi v kratkých kraťáscích, co víc si přát :)
Atmosféra byla super, při vstupu jsme dostali zadarmo vlajky, ládovali jsme se hranolkama, hot dogy a jiným fast foodem, k tomu nějaká ta pivka a samozřejmě jsme fandili jak šílení :).
Blues vyhráli 28 : 6!

Takhle to vypadalo, když jsme bodovali :)

V červnu hrají All Blacks proti Francii, tak snad seženu lístek :).

Oxfam Trailwalker Taupo 2013

O víkendu se v Taupu konal pochod Oxfam Trailwalker, kterého jsem se zúčastnila jako Support Crew týmu mé host-mum.
Oxfam Trailwalker je takový závod nezávod, kdy týmy o čtyřech členech mají 36 hodin na zdolání 100km, ať už během, chůzí nebo obojím. Každý tým se zavazuje přispěním určité finanční částky na podporu chudých oblastí v Africe, Asii a Pacifiku. Náš tým si dal za cíl vybrat 3000$, ale nakonec se nám tato částka povedla více než zdvojnásobit! Celkem se vybralo přes 800,000$ a částka stále roste.
Závod začínal  v sobotu 6. 4. v 6 hodin ráno pro běžce a v 7 hodin pak pro ostatní. Celá trasa byla rozdělena do 9 částí se sedmi záchytnými body, kde se vždy musel celý tým nahlásit. 
Naším úkolem vždy bylo se přemístit s auty k následujícímu záchytnému bodu, nachystat pro tým jídlo, teplé pití, léky, čisté oblečení, no prostě všechno, co v tu chvíli potřebovali :)
Přes den byl tým v pohodě, ale v noci, kdy teploty padly dokonce pod 0°C! už to bylo horší. Po 80km měli opravdu krizi, to jsem se je ani neodvažovala fotit! Pak už na dalších dvou zastávkách nechtěli ani jídlo, léky, nic...jen se napili kafe a bylo to teď nebo nikdy.
Zvládli to za 23,5 hodin!!! :)
Mimochodem, jeden člen týmu má 62 let a příští rok jde prý zase :)

Teď už nějaké fotky z nádherné oblasti Taupo:

Východ sluníčka nad Taupem.

Východ sluníčka na druhé straně :)

Kdo by to byl řekl, že je to jezero...

Takhle jsme vítali náš tým na každém záchytném bodu! (Ten spiderman k nám ale nepatřil!)

Sobota večer, všichni ještě vysmátí :)

A takhle se pak lezlo do postele :)

Kdo by se chtěl dozvědět něco více, doporučuji navštívit www.oxfamtrailwalker.org.nz. Náš tým se jmenoval Walking Wounded :).

Tongariro Crossing aneb pět ženských v Mordoru

O Velikonočním prodlouženém víkendu jsem byla se svou rodinou na "chatě" v oblasti Taupo.
Taupo je město ležící u stejnojmenného největšího jezera NZ. Jezero bylo vytvořeno supervulkánem, na jehož vrcholu vznikl kráter vyplněný vodou. K erupci došlo přibližně před 26 500 tisíci lety. Rozloha jezera je 616 km², takže žádný rybníček.

Jezero Taupo.

Náš holiday house. Kdo by měl zájem, tak je na prodej :)

V sobotu ráno jsme se pak v pěti děvčatech vydaly do Národního parku Tongariro podniknout údajně nejhezčí jednodenní túru NZ Tongariro Crossing.
Tongariro je nejstarší národní park NZ a jeho součástí jsou tři aktivní sopky Tongariro, Ruapehu a Ngauruhoe. Tongariro je jednou z nejaktivnějších sopek NZ, její poslední erupce byla v roce 1977. Ruapehu je posvátná hora maorských obyvatel a zároveň je to nejvyšší hora Severního ostrova (2797m).
Okolí sopky Tongariro pak Peter Jackson použil v Pánovi prstenů jako Mordor a musím říct, že lepší místo si opravdu vybrat nemohl.
Na parkovišti jsme byly nadšené už v 6 hodin ráno, abychom se od zřízence parku dozvěděly, že je už dávno zaplněné a že zřídili provizorní parkoviště s náhradní autobusovou dopravou o kilometr dále. Nu což, auto jsme zaparkovaly, koupily si lístek na autobus za 10$ a o hodinu později jsme vstoupili do vulkanické oblasti parku Tongariro. Řidič nás ještě upozornil, že poslední záchody jsou asi o 3km dále a pak už nejsou žádné. Což by v normálním lese nebyl problém, ale tam žádné stromy ani keře, kde by se dalo schovat, nenajdete. Všude jen sopečný štěrk, láva, skály, stříbrné mechy a nízké vřesy. No nic, prostě se vám na záchod nebude chtít.
Bohužel jsme se taky dozvěděly, že část přechodu je uzavřená kvůli vulkanické aktivitě, takže místo 8 hodinové túry jsme podnikly jen 6 hodinovou zpáteční.
Každopádně to stálo za to. Tuhle "procházku" řadím jednoznačně mezi to nejlepší, co jsem tady zažila. Ráno jsme kráčely Mordorem ještě v mlze, po prvním pořádném stoupání jsem si myslela, že horší už to být nemůže a ejhle mohlo... Výstup na Červený kráter po sopečném štěrku byl opravdu náročný. Vyšplháte se o metr a o půlmetru zase sjedete dolů. Nemáte se moc čeho zachytit, kde se zapřít. Po konečném výstupu (výška cca 1886m) jsme si vyhřáli zadnice na zemi, kterou prostupovala horká pára a kochaly se výhledem na Smaragdová jezera, stále ještě trochu zahalená v mlze. Pak ale zafoukal vítr, mlha se rozestoupila a v dálce se třpytilo krásné Modré jezero. Po cestě zpět se kouzlo s mlhou opakovalo. To si tak kloužete dolů po štěrku a najednou se před vámi objeví obrovská hora Ngauruhoe, do té doby zahalená v mlze. Objeví se asi tak na 30 vteřin a zase zmizí. Neuvěřitelné.
Pak se naštěstí mlha rozpustila úplně, takže polovinu cesty jsme se kochali výhledem na okolní hory a ke konci túry jsme se dokonce opalovali na sluníčku. Prostě nádhera.

Teď už spousta fotek:

Ráno při vstupu do parku.

Smaragdová jezera v mlze.

Když vítr zafoukal :)

Červený kráter.

U tohodle "útvaru" se pousmálo nemálo lidí :)

Modré jezero.

Mount Ngauruhoe.

Stále v mlze...

Bez mlhy. Tuhle potvoru se chystáme vylézt příště. 2287m, to bude zážitek!

Po cestě zpátky.

A už nám svítí i sluníčko!

Ještě jedna maličkost, Tongariro Crossing o Velikonočním víkendu se rovná výšlapu na Lysou horu o čarodějnicích. Takže pokud se sem někdy dostanete, doporučuji vybrat jiné datum :)

Sky Tower

Přidávám jen krátký příspěvek o Sky Tower, nejvyšší budově jižní polokoule.
Jak už jsem jednou psala, tak měří 328m.
Má dvě vyhlídkové plošiny. První je ve výšce 182 až 191 metrů a má skleněnou podlahu, je v ní umístěna restaurace a bar, plošina se během každé hodiny otočí kolem své osy. Druhá plošina je otevřená a je umístěna 220 metrů vysoko.
Já jsem se byla konečně podívat, jak vypadá Auckland z ptačí perspektivy. Vstupenka na první plošinu mě stála 15$ (cena pro dospělého je 25$, ale já mám kartu backpackera :)). Na druhou plošinu pak lístek stojí o 3$ více.
Výhled je to nádherný, ale na skleněnou podlahu jsem se teda postavit nedokázala, na to nemám žaludek :) (A nebyla jsem jediná, takže mě to uklidnilo!)
A ještě jedna věc, jídlo a pití v restauraci pod první plošinou vás stojí normálně jako všude jinde, žádnou "vysokohorskou" přirážku tady nemají (tzn. že za skleničku bílého vína tady zaplatíte od 7$ výše).

Fotky:

Auckland Harbour bridge.

 

Auckland Harbour, v dálce ostrov Rangitoto.