Tongariro Crossing aneb pět ženských v Mordoru

O Velikonočním prodlouženém víkendu jsem byla se svou rodinou na "chatě" v oblasti Taupo.
Taupo je město ležící u stejnojmenného největšího jezera NZ. Jezero bylo vytvořeno supervulkánem, na jehož vrcholu vznikl kráter vyplněný vodou. K erupci došlo přibližně před 26 500 tisíci lety. Rozloha jezera je 616 km², takže žádný rybníček.

Jezero Taupo.

Náš holiday house. Kdo by měl zájem, tak je na prodej :)

V sobotu ráno jsme se pak v pěti děvčatech vydaly do Národního parku Tongariro podniknout údajně nejhezčí jednodenní túru NZ Tongariro Crossing.
Tongariro je nejstarší národní park NZ a jeho součástí jsou tři aktivní sopky Tongariro, Ruapehu a Ngauruhoe. Tongariro je jednou z nejaktivnějších sopek NZ, její poslední erupce byla v roce 1977. Ruapehu je posvátná hora maorských obyvatel a zároveň je to nejvyšší hora Severního ostrova (2797m).
Okolí sopky Tongariro pak Peter Jackson použil v Pánovi prstenů jako Mordor a musím říct, že lepší místo si opravdu vybrat nemohl.
Na parkovišti jsme byly nadšené už v 6 hodin ráno, abychom se od zřízence parku dozvěděly, že je už dávno zaplněné a že zřídili provizorní parkoviště s náhradní autobusovou dopravou o kilometr dále. Nu což, auto jsme zaparkovaly, koupily si lístek na autobus za 10$ a o hodinu později jsme vstoupili do vulkanické oblasti parku Tongariro. Řidič nás ještě upozornil, že poslední záchody jsou asi o 3km dále a pak už nejsou žádné. Což by v normálním lese nebyl problém, ale tam žádné stromy ani keře, kde by se dalo schovat, nenajdete. Všude jen sopečný štěrk, láva, skály, stříbrné mechy a nízké vřesy. No nic, prostě se vám na záchod nebude chtít.
Bohužel jsme se taky dozvěděly, že část přechodu je uzavřená kvůli vulkanické aktivitě, takže místo 8 hodinové túry jsme podnikly jen 6 hodinovou zpáteční.
Každopádně to stálo za to. Tuhle "procházku" řadím jednoznačně mezi to nejlepší, co jsem tady zažila. Ráno jsme kráčely Mordorem ještě v mlze, po prvním pořádném stoupání jsem si myslela, že horší už to být nemůže a ejhle mohlo... Výstup na Červený kráter po sopečném štěrku byl opravdu náročný. Vyšplháte se o metr a o půlmetru zase sjedete dolů. Nemáte se moc čeho zachytit, kde se zapřít. Po konečném výstupu (výška cca 1886m) jsme si vyhřáli zadnice na zemi, kterou prostupovala horká pára a kochaly se výhledem na Smaragdová jezera, stále ještě trochu zahalená v mlze. Pak ale zafoukal vítr, mlha se rozestoupila a v dálce se třpytilo krásné Modré jezero. Po cestě zpět se kouzlo s mlhou opakovalo. To si tak kloužete dolů po štěrku a najednou se před vámi objeví obrovská hora Ngauruhoe, do té doby zahalená v mlze. Objeví se asi tak na 30 vteřin a zase zmizí. Neuvěřitelné.
Pak se naštěstí mlha rozpustila úplně, takže polovinu cesty jsme se kochali výhledem na okolní hory a ke konci túry jsme se dokonce opalovali na sluníčku. Prostě nádhera.

Teď už spousta fotek:

Ráno při vstupu do parku.

Smaragdová jezera v mlze.

Když vítr zafoukal :)

Červený kráter.

U tohodle "útvaru" se pousmálo nemálo lidí :)

Modré jezero.

Mount Ngauruhoe.

Stále v mlze...

Bez mlhy. Tuhle potvoru se chystáme vylézt příště. 2287m, to bude zážitek!

Po cestě zpátky.

A už nám svítí i sluníčko!

Ještě jedna maličkost, Tongariro Crossing o Velikonočním víkendu se rovná výšlapu na Lysou horu o čarodějnicích. Takže pokud se sem někdy dostanete, doporučuji vybrat jiné datum :)