Rugby

V sobotu jsem se úplně náhodou dostala na zápas Blues vs Hurricanes (Auckland proti Wellingtonu) a byla to paráda! Pravidla tady vypisovat nebudu, každopádně je to super sport. Namakaní chlapi v kratkých kraťáscích, co víc si přát :)
Atmosféra byla super, při vstupu jsme dostali zadarmo vlajky, ládovali jsme se hranolkama, hot dogy a jiným fast foodem, k tomu nějaká ta pivka a samozřejmě jsme fandili jak šílení :).
Blues vyhráli 28 : 6!

Takhle to vypadalo, když jsme bodovali :)

V červnu hrají All Blacks proti Francii, tak snad seženu lístek :).

Oxfam Trailwalker Taupo 2013

O víkendu se v Taupu konal pochod Oxfam Trailwalker, kterého jsem se zúčastnila jako Support Crew týmu mé host-mum.
Oxfam Trailwalker je takový závod nezávod, kdy týmy o čtyřech členech mají 36 hodin na zdolání 100km, ať už během, chůzí nebo obojím. Každý tým se zavazuje přispěním určité finanční částky na podporu chudých oblastí v Africe, Asii a Pacifiku. Náš tým si dal za cíl vybrat 3000$, ale nakonec se nám tato částka povedla více než zdvojnásobit! Celkem se vybralo přes 800,000$ a částka stále roste.
Závod začínal  v sobotu 6. 4. v 6 hodin ráno pro běžce a v 7 hodin pak pro ostatní. Celá trasa byla rozdělena do 9 částí se sedmi záchytnými body, kde se vždy musel celý tým nahlásit. 
Naším úkolem vždy bylo se přemístit s auty k následujícímu záchytnému bodu, nachystat pro tým jídlo, teplé pití, léky, čisté oblečení, no prostě všechno, co v tu chvíli potřebovali :)
Přes den byl tým v pohodě, ale v noci, kdy teploty padly dokonce pod 0°C! už to bylo horší. Po 80km měli opravdu krizi, to jsem se je ani neodvažovala fotit! Pak už na dalších dvou zastávkách nechtěli ani jídlo, léky, nic...jen se napili kafe a bylo to teď nebo nikdy.
Zvládli to za 23,5 hodin!!! :)
Mimochodem, jeden člen týmu má 62 let a příští rok jde prý zase :)

Teď už nějaké fotky z nádherné oblasti Taupo:

Východ sluníčka nad Taupem.

Východ sluníčka na druhé straně :)

Kdo by to byl řekl, že je to jezero...

Takhle jsme vítali náš tým na každém záchytném bodu! (Ten spiderman k nám ale nepatřil!)

Sobota večer, všichni ještě vysmátí :)

A takhle se pak lezlo do postele :)

Kdo by se chtěl dozvědět něco více, doporučuji navštívit www.oxfamtrailwalker.org.nz. Náš tým se jmenoval Walking Wounded :).

Tongariro Crossing aneb pět ženských v Mordoru

O Velikonočním prodlouženém víkendu jsem byla se svou rodinou na "chatě" v oblasti Taupo.
Taupo je město ležící u stejnojmenného největšího jezera NZ. Jezero bylo vytvořeno supervulkánem, na jehož vrcholu vznikl kráter vyplněný vodou. K erupci došlo přibližně před 26 500 tisíci lety. Rozloha jezera je 616 km², takže žádný rybníček.

Jezero Taupo.

Náš holiday house. Kdo by měl zájem, tak je na prodej :)

V sobotu ráno jsme se pak v pěti děvčatech vydaly do Národního parku Tongariro podniknout údajně nejhezčí jednodenní túru NZ Tongariro Crossing.
Tongariro je nejstarší národní park NZ a jeho součástí jsou tři aktivní sopky Tongariro, Ruapehu a Ngauruhoe. Tongariro je jednou z nejaktivnějších sopek NZ, její poslední erupce byla v roce 1977. Ruapehu je posvátná hora maorských obyvatel a zároveň je to nejvyšší hora Severního ostrova (2797m).
Okolí sopky Tongariro pak Peter Jackson použil v Pánovi prstenů jako Mordor a musím říct, že lepší místo si opravdu vybrat nemohl.
Na parkovišti jsme byly nadšené už v 6 hodin ráno, abychom se od zřízence parku dozvěděly, že je už dávno zaplněné a že zřídili provizorní parkoviště s náhradní autobusovou dopravou o kilometr dále. Nu což, auto jsme zaparkovaly, koupily si lístek na autobus za 10$ a o hodinu později jsme vstoupili do vulkanické oblasti parku Tongariro. Řidič nás ještě upozornil, že poslední záchody jsou asi o 3km dále a pak už nejsou žádné. Což by v normálním lese nebyl problém, ale tam žádné stromy ani keře, kde by se dalo schovat, nenajdete. Všude jen sopečný štěrk, láva, skály, stříbrné mechy a nízké vřesy. No nic, prostě se vám na záchod nebude chtít.
Bohužel jsme se taky dozvěděly, že část přechodu je uzavřená kvůli vulkanické aktivitě, takže místo 8 hodinové túry jsme podnikly jen 6 hodinovou zpáteční.
Každopádně to stálo za to. Tuhle "procházku" řadím jednoznačně mezi to nejlepší, co jsem tady zažila. Ráno jsme kráčely Mordorem ještě v mlze, po prvním pořádném stoupání jsem si myslela, že horší už to být nemůže a ejhle mohlo... Výstup na Červený kráter po sopečném štěrku byl opravdu náročný. Vyšplháte se o metr a o půlmetru zase sjedete dolů. Nemáte se moc čeho zachytit, kde se zapřít. Po konečném výstupu (výška cca 1886m) jsme si vyhřáli zadnice na zemi, kterou prostupovala horká pára a kochaly se výhledem na Smaragdová jezera, stále ještě trochu zahalená v mlze. Pak ale zafoukal vítr, mlha se rozestoupila a v dálce se třpytilo krásné Modré jezero. Po cestě zpět se kouzlo s mlhou opakovalo. To si tak kloužete dolů po štěrku a najednou se před vámi objeví obrovská hora Ngauruhoe, do té doby zahalená v mlze. Objeví se asi tak na 30 vteřin a zase zmizí. Neuvěřitelné.
Pak se naštěstí mlha rozpustila úplně, takže polovinu cesty jsme se kochali výhledem na okolní hory a ke konci túry jsme se dokonce opalovali na sluníčku. Prostě nádhera.

Teď už spousta fotek:

Ráno při vstupu do parku.

Smaragdová jezera v mlze.

Když vítr zafoukal :)

Červený kráter.

U tohodle "útvaru" se pousmálo nemálo lidí :)

Modré jezero.

Mount Ngauruhoe.

Stále v mlze...

Bez mlhy. Tuhle potvoru se chystáme vylézt příště. 2287m, to bude zážitek!

Po cestě zpátky.

A už nám svítí i sluníčko!

Ještě jedna maličkost, Tongariro Crossing o Velikonočním víkendu se rovná výšlapu na Lysou horu o čarodějnicích. Takže pokud se sem někdy dostanete, doporučuji vybrat jiné datum :)