Cesta tam 19.9.-21.9. 2012

19.září 2012

Ráno bylo poněkud hektické a i přes naprosto pekelnou jízdu autem jsme díky ucpané Rudné nestihli vlak. Tak jsme si udělali vyhlídkovou jízdu po Ostravě a místo žlutým Regio Jetem jsem jela modrým Pendolinem. V Praze jsem byla dokonce o 5 minut dříve.
Potom co jsem se dopravila na letiště, vyřídila si palubní vstupenku a zamávala svému kufru, jsem se šla podívat po nějakém slušném jídle.

Našla jsem „Restauraci Praha“, která měla sice parádní výhled na letiště, ale jinak to byla typická školní jídelna. Na výběr ze čtyř jídel, ve třech z nich byly brambory (takže nic pro mě), tak jsem si dala rizoto s krutím masem. Maso tam skoro nebylo, za to plno hrášku a mrkve, takže úplná výhra...Měli to rovnou pojmenovat jídelna, tak jak to měli uvedené v angličtině: Self service restaurant!

Praha – Dubai (asi 5,5 hodiny): odlet byl s 10 minutovým zpožděním, každopádně let byl celkem v pohodě, až na pár okamžiků kdy mi lítal žaludek.

Každé sedadlo má před sebou obrazovku, kde si můžete pustit ty nejnovější film, klipy, seriály. Všecko by to bylo super, kdyby mi k tomu fungovaly sluchátka! Abych něco slyšela, tak jsem je musela celou dobu držet, super...

Jídlo bylo skvělé, jako předkrm byl bramborový salát s uzeným lososem. Pak tam byla z mi neznámého důvodu houska, české máslo a kostička čokolády. Jako hlavní chod jsem měla kuřecí Tikka Massalu s dosti pikantním špenátem a pečenou paprikou. Ale nejlepší byl dezert- nějaká banánová buchetka zalitá z jedné strany karamelovým krémem a z druhé vanilkovým. Absolutně fantastické!

Všechno doplňovaly krásné letušky :)

Takový menší mazlík..

Z Dubaie si pamatuji akorát tak světla, vypadá to tu jak v lunaparku, všechno svití a bliká. Tohle musí být ráj pro epileptiky...

Vystupovali jsme normálně po schodech ven a vzhledem k tomu, že byla půlnoc a venkovní vzduch měl teplotu 32°! tak to byla facka jako prase. Zvláště potom, co na vás od okénka pěkně táhne. Naložili nás do autobusů bez sedadel (asi si mysleli, že jsme vysedění dost) a vezli nás asi 20 minut někam na druhou stranu letiště.

Letiště je hezké, všude sammé luxusní obchody (třeba Emporio Armani, to by se ti šéfe líbilo :) )

A teď jsem našla parádní lehátko, kde si hovím a píšu, protože můj notebook se prostě odmítá připojit na dubaiské wifi!!!!!

20. - 21.září 2012

Dubai - Kuala Lumpur (asi 6 hodin), let celkem v pohodě, v noci nám dali nějakou bagetu na sváču a ta mi teda nesedla. V KL bylo peklo jako v Dubai, navíc ještě děsná vlhkost. Čekali jsme asi 30 minut na další spoj.

Kuala Lumpur - Melbourne (asi 7 hodin): přistání v Melbourne v noci bylo v pohodě. Je to obrovské město!

Každopádně mě v přijímací hale čekalo nepříjemné překvápko-chtěli po mě víza, protože na letišti budu čekat 5 hodin! Řešili to snad všichni zaměstnanci, co měli službu. Nakonec mi vystavili víza na jeden den, abych se jako asi mohla projít venku kolem letiště či co...

Tohle Student Agency pěkne vytmavím! Takže jsem teď zalezlá v nějaké hale, a gaty se budou otevírat až v 5 ráno! Je tu celkem zima (venku je prý 16°), tak jsem si dala horkou čokoládu. Našla jsem si volný počítač s internetem (samozřejmě placeným) a koukla kolik dalších lidí umřelo na chlast. Oproti letišti v Dubai je tady celkem mrtvo, lidi pospávají na sedačkách, uklízečky uklízejí, vysávají..

Asi o půl páte ráno už Emiráti začli vystavovat palubní lístky, takže jsem si zašla pro ten svůj a pomalu se přesunula k odletové hale. Prošla jsem další kontrolou (už mě to fakt nebaví!) a odevzdala deklarační lístek (na to jsou Australané psi). 

Letiště je krásné, všude obchody s australskými suvenýry (výrobky z ovčí vlny, bumerangy, australské opály :)), pak samozřejmě obchody s luxusním zbožím, které můžete nakoupit "duty free" (bez celních poplatků):

Můj let je druhý shora.

Melbourne - Auckland (asi 3,5 hodiny):

Let byl krátký, za to ale nejhorší. Bohužel jsem si nevybírala místo sama a seděla jsem u dveří, kde sice bylo parádní místo na nohy, ale strašně tam táhlo! A okénko bylo celkem daleko, takže jsem se musela pořad nahýbat abych něco viděla.

Prví fotka NZ, yeeey!

Po přistání vyplníte deklarační kartu a doporučuji ji vyplnit fakt pravdivě, protože není dobré naštvat novozélandské úředníky jako se to povedlo nějaké (asi) Korejce, která odmítala zaplatit clo za cigarety, které nenakoupila v Duty free zoně. Pořád to nedokázala pochopit, pak tam křičela a dokonce toho ještě před chvílí milého úředníka chytla za ruku. Velká chyba. Hned ji vzal bokem, posadil a začal vyslýchat.

Mi zabavili pepřák, který jsem si vezla ve velkém zavazadle. Jednak to prý není povolené a jednak ho prý nebudu potřebovat (to doufám!). Taky mi omrkli trekové sandály (veškeré věci týkající se turistiky kontrolují), zkontrolovali kufr i batoh a bez problémů mě pustili do země. Všichni byli moc milí, ještě se mi omlouvali, že mi to musí zabavit. A k mému udívu po mě nikdo nechtěl vidět ani víza, ani cestovní pojištění, prostě nic... jen pas a deklarační kartu.

Bohužel mě potom čekalo ještě jedno nemilé překvapení..žádný odvoz na mě nečekal. Tak jsem zašla na informace, kde slečna obvolala pár čísel. Po chvíli mě našel nějaký zřízenec školy, který tam byl sice pro jinou studentku, ale domluvil mi odvoz z letiště (který jsem si musela zaplatit!) protože Student Agency to prý škole nezaplatilo, jak mi ale bylo řečeno...

Řidič pak říkal, že se to stává často a že hlavně neplatí Česko (dobrá reklama tedy), Rusko a Rumunsko.

Po asi hodinové jízdě městem jsme přijeli na místo, kde mě uvítala paní domácí.

Má krásný dům, malou zahrádku a je velmi milá. Bohužel je po operaci nohy, takže jezdí v křesle, nebo hopká po jedné noze.
Na večeři jsme měli výborné těstoviny Carbonara, potom jsem asi ve 20hod místního času upadla do komatu a vzbudila se po 14 hodinách spánku. Jsem jako praštěná kladivem! Ten posun času je šílený!

Bydlí tady ještě jedna studentka ze stejné školy, je to Brazilka a je celkem v klidu. Asi pořádná kalička, protože šla včera večer tančit do nějakého latinského baru a ještě pořád spí (je jedna hodina odpoledne! :) )

Toť je zatím vše.