Hurááá domů :)

Rok se s rokem sešel a je čas jet domů.
Tak jsem si říkala, co smysluplného bych tady napsala, ale nic moc mě teda nenapadlo.
Jen že Nový Zéland je nádherná země s fajn lidmi, byla to super zkušenost a až jednou vyhraju v loterii, tak se sem určitě vrátím!

Těším se na vás, rodino a přátelé! Uvidíme se v Česku!

Markéta

Waiheke

V sobotu jsme podnikly další babský výlet, a to na ostrov Waiheke, kde jsme ochutnávaly vína i pár druhů piv :)
Ostrov Waiheke se nachazí v zálivu Hauraki, zhruba 18 km od Aucklandu. Je to populární rekreační místo, hlavně v létě, kdy se zde konají různé festivaly a hudební akce.
Waiheke je ale hlavně známý jako ostrov vína. Nachází se zde spousta vinic, kde se pěstují převážně odrůdy Bordeaux, Chardonney, Pinot Gris, Sauvignon Blanc a Syrah.
My jsme navštívily dvě vinice, nejstarší Goldie a nejmladší The Batch a jednu vinici/ minipivovar Topknot Hill & Waiheke Island Brewery.
Po náročném ochutnávání jsme byly všechny v "náladě" a tak jsme zašli na oběd do tamější restaurace s úžasným výhledem na moře, kde jsme si daly klasické fish & chips a spláchly to další láhví výborného Sauvignon Blanc :)
Za celý den jsme dokonce potkali tři novozélandské celebrity, a to údajně slavnou herečku, moderátora zpráv na hlavním kanále a majitele populárního řetězce řeznictví Mad Butcher.
Mno a večer All Blacks porazili Austrálii a vyhráli tak další šampionát!

Rotorua, 2. část

Druhý den ráno jsme vyrazily jen tak na procházku kolem jezera, které se rovněž nazývá Rotorua. Počasí nám opět přálo, takže mám spoustu fotek :)

Poté jsme se přesunuly do dalšího geotermálního parku, Wai-O-Tapu, kde jsme se asi 2 hodiny procházely mezi vulkanickými krátery, bublajicími jezírky a bahenními bazénky. Wai-O-Tapu je jako jiná planeta, všude to smrdí, bublá, z různých míst stoupá pára a kouř a ty barvy!!!

Poté jsme si akorát vyhřály kosti v termálních lázních, zašly na večeři a zamířily zpět do Aucklandu. Byl to skvělý, pohodový víkend. Rotoruu jednoznačně řadím k tomu nejlepšímu z NZ!

Rotorua, 1. část

Rotorua je populární turistické město zhruba 3 hodinky cesty z Aucklandu. Město je známé svou bohatou maorskou historii a pro svou geotermální aktivitu, najdete zde mnoho gejzírů, barevných bublajících jezírek, horkých bahenních jezírek a termálních pramenů. A jak poznáte, že jste dojeli do cíle? Stačí otevřít okénko... ten smrad zkažených vajec je opravdu nezaměnitelný!
Místní město přezdívají RotoVegas, vše je tady zaměřené na turisty a všechno samozřejmě stojí peníze.
První den našeho výletu jsme se vypravili do muzea - Rotorua Museum of Art and History nacházejícím se v bývalém Lázeňském domě, kde jsme zažili simulaci zemětřesení (fakt nic příjemného!) a viděli jsme krásnou výstavu maorské historie a kultury.

Bývalý lázeňský dům, dnes Rotorua Museum of Art and History.

V areálu bývalých lázní.

Poté jsme se vydali do vesničky Whakarewarewa, což je místo nikdy nedobyté maorské pevnosti Te Puia, prvně osídlené kolem roku 1325. Maoři zde žijí doposud a plně využívají geotermální aktivitu k vytápění svých domů, vaření nebo k termálním léčebným koupelím.
Pro mě byla Whakarewarewa naprosto neuvěřitelným místem. Sice to tam pořádně smrdí, ale je vám krásně teploučko! Přes den, kdy vesničku navštěvují turisté, jsou tamní lidé v práci, kromě provozovatelů obchodů se suvenýry a majitelů malé restaurace, kde jsme si dali kukuřici uvařenou právě v jednom z 500 horkých jezírek, které se v oblasti nachází.

Při vstupu do vesničky.

Champagne pool.

Katolický kostel, uvnitř pak najdete jak kříž, tak maorské malby a sochy.

Gejzír Pohutu.

Roto a Tamaheke - Hot Lake Walk - Procházka horkým jezerem.

Večer jsme se vypravily do další maorské vesnice - Tamaki, která se nachází v lese nedaleko za městem. Už v autobuse řidič vybral vedoucího naší skupiny, jenž se pak musel zapojit do maorského uvítacího rituálu - Powhiri. Hned po vystoupení z autobusu nás požádali, abychom rituál nijak nanarušovali, nesmáli se, nemluvili, vypnuli si telefony, no prostě abychom stáli jako sochy a brali to vážně :)
Uvítací tanec je teda pěkně strašidelný, maorští bojovníci se vás snaží zastrašit, po chvíli položí na zem dar na usmířenou - teka, v našem případě zelený list (myslím, že to byla kapradina- Silvern fern, symbol NZ). Jeho přijetím signalizujete, že přícházíte v míru. Poté následuje Karanga - uvítací volání, kdy ženy zpívají a tím oznamují dalším váš příchod do vesnice. Po tomto rituálu jste považování za Tangata Whenua, v překladu "jeden z našich lidí."
Ve vesnici se dozvíte o maorských tradicích, hrách, jak trénovali bojovníky, naučíte se tančit haku a tance s poi poi (takové balonky na krátkém či dlouhém provázku). Ukážou vám jak se připravuje hangi, tradiční maorské jídlo, pečené v zemi na horkých kamenech.
Poté následovalo vystoupení, kdy se zpívalo a tančilo a nakonec jsme všichni šli na hostinu, kde jsme dostali právě upečené hangi! Celý večer měl skvělou atmosféru, pro mě osobně jeden z nejlepších zážitků tady na NZ.

 

Holky vysvětlují jak se drží poi poi.

S náčelníkem vesnice!

Díra na hangi.

Brambory, jehněčí a kuřecí maso pečené v zemi.

Konec první části.

Zima? Ale kdeže!

Hodně lidí se mě ptá, jak vypadá novozélandská zima, takže sem dávám takový malý update :)
Zimu tady počítají od 1. června a nikoho nepřesvědčíte, že astronomická zima začíná zimním slunovratem, což je až 21. června. Prostě červen, červenec, srpen je pro ně zima a tím to hasne.
Letošní je prý hodně mírná (tedy alespoň tady nahoře v Aucklandu), prakticky celý červen a červenec máme přes den pořád kolem 15°C. Sem tam zaprší, sem tam teploty trošku klesnou, večer je samozřejmě chladno, ale když svítí sluníčko, tak je to vážně paráda! Doufám, že i srpen se vydaří!

Jinak se nám zase trochu otřásl NZ. Epicentrum bylo asi 20km od města Seddon (mezi hlavními ostrovy), síla 6,5 RŠ. Celý víkend pak následovaly dootřesy (momentálně je jich více než 1000).
Tady v Aucklandu jsme relativně v bezpečí, zemětřesení tady jsou jen minimální (to jediné, co jsme měli, jsem zaspala...) a potkat nás může jen erupce vulkánu nebo tsunami :)

Pár fotek "zimy"z mého oblíbeného parku:

Piha a vodopád Kitekite

O víkendu jsme si s kámoškou udělaly takový malý výlet na slavnou pláž Piha, hodinu cesty od Aucklandu. Oblast čítá asi 600 lidí a je populární především díky výborným surfařským podmínkám.
Pláž rozděluje Lví skála, 16 milionu let starý sopečný krk.
Oblast je také slavná díky TV show Piha Rescue, kde zachraňují surfaře a plavce, kteří precenili své síly. V létě bežela už třetí série!
Kousek od pláže, směrem do vnitrozemí, se nachází několik turistických stezek. Po jedné z nich jsme se vydaly k vodopádu Kitekite. Počasí nám přálo, byla to krásná procházka novozélandským "pralesem".

Lví skála.