Na cestě do Christchurche

Následující den jsem prakticky celý strávila už v jiném autobuse do Christchurche. Ale měli jsme fajnového řidiče a počasí bylo taky skvělé, takže těch cca 550 km celkem uběhlo.
Po cestě jsme zastavovali v Mt. Cook a u kostela Good Shepherd.
Vyjížděli jsme za krásného počasí, ale Mt. Cook byla zahalená do mlhy, takže jsem ji opět neviděla, škoda, snad příště.

Fotky z cesty:

První zastávka u kavárny s nejslavnějším beranem ve znaku. Milí čtenáři, představuji vám Shreka, berana, který dlouhých 6 let unikal nůžkám. Poté co jej dopadli v dubnu 2004, byl ostříhán profesionálem za 20 minut! Jeho rouno vážilo 27 kg a obsahovalo dost vlny na oblečení pro 20 mužů. Akce byla vysílána celostátní televizí a Shrek se stal národní ikonou.Ve stejném roce byl dokonce přivezen do parlamentu, aby se pozdravil s premiérkou NZ Helen Clark! K oslavě jeho 10 narozenin byl slavnostně ostříhán na ledovci plujícím u pobřeží Dunedinu.
V roce 2011 byl bohužel na doporučení veterináře uspán. Budiž mu země lehká...

Tak přesně do té mlhy jsme jeli - směr Mount Cook.

A tohle jsme měli za zády :) Lake Pukaki.

Mount Cook je nejvyšší hora Nového Zélandu, měří 3754 m a v maorštině se řekne Aoraki (něco jako "napichovač mraků)". Nachází se v pohoří Jižních Alp, které se táhnou podél západního pobřeží Jižního ostrova.
Základnou všech turistů je Mount Cook Village asi 12 km od hory, je tam pár domečků, jeden hostel, jedna malá škola (loni prý měli 9 žáků) a jeden celkem luxusní hotel s malým muzeem, které je věnované nejslavnějšímu NZ horolezci - Siru Edmundu Hillarymu (1919-2008), který jako první na světě zdolal spolu s Tenzingem Norgayem Mount Everest, a to v roce 1953.

Pár fotek z muzea:

Sir Edmund Percival Hillary.

Pokračujeme dále. Následující zastávka byla u jezera Tekapo, kde se nachází údajně nejfotografovanější kostel NZ, Church of the Good Shepherd. Postavený byl v roce 1935 a nabízí nádherný pohled na jezero skrze okno za oltářem.

Kousek od kostela se nachází bronzová socha kolie, kterou dali postavit obyvatelé regionu Mackenzie jako připomínku nepostradatelné role tohoto ovčáka v jejich životech.

Další příspěvek bude z Christchurche, mějte se krásně!

Glenorchy a Pán prstenů

Na druhý den v Queenstownu jsem měla naplánovaný výlet do Milford Sound, bohužel kvůli počasí zavřeli hlavní cestu a všechny výlety do nejznámějšího fjordu NZ byly zrušeny. Což mě sice naštvalo, ale alespoň mám další důvod, proč se tam vrátit :)

Jen pro ukázku jsem stáhla nějakou fotku z netu:

Tak přesně tady jsem nebyla, hmm...škoda!!!

Takže jsem si narychlo druhý den zaplatila výlet ve stylu Pána prstenů. Jak jinak, ano, vím, že jsem cvok, ale já si prostě nemůžu pomoct :). (Navíc na něj zrovna měli akci, o 20 babek levnější, no nekupte to!).
Celý den pršelo, takže fotky nejsou nic moc. V terenním autě jsme byli čtyři, já a tři američané ze San Francisca a řidič samozřejmě...
Z Queenstownu jsme se vydali do městečka Glenorchy, které číta 350 lidí a zhruba 500 koní. Po cestě jsme nejdříve zastavili na místě, kde Sam a Frodo poprvé viděli Oliphanty, viz fotky níže:

Jezero Wakatipu, hory v pozadí by měly být The Remarkables (snad se nepletu).

V místě kde ukazuje šipka leželi Sam s Frodem a koukali dolů na Oliphanty.

Jo, přesně takhle :)

Další zastávka byla jen vyhlídková a to u jezera Wakatipu, které i v tom dešti mělo krásnou tyrkysovou barvu. Jeho hladina každých 27 minut mění výšku (na některých místech až o 20 cm), což je důsledkem stojatého vlnění (pro více odborných informací doporučuji navštívít wiki).

Vzhledem k tomu, že na NZ se netočil jen Pán prstenů, tak naše další zastávka byla na místě, kde byla natočená moje nejoblínenější scéna z Wolwerina (X-Men Origins: Wolverine), a to scéna, kde Wolwerine v podání Hugha Jackmana běží nahý! :)

Scéna z filmu, farmáři se vrací domů a Wolwerine přeběhne přes cestu nahý a schová se ve stodole.

Ve skutečnosti. Cestu po které jelo auto můžete vidět v dálce, přímo na rozcestí jsme nezastavovali, neb za námi jelo další auto.

A hned za rohem se nachází Železný pas, fotku mám jen z lesa, protože pršelo čím dál tím více a v tom počasí hory v pozadí stejně nebyly vidět. Trochu škoda, ale i tak to mělo atmosféru, stačilo si představit vež Orthank a bandu skřetů :).

Poslední zastávka byla na místě, kde umřel Boromir. Fotku lesa nemám, za to mám fotku jeho obyvatele, což je strašně zvědavý a nebojácný malý ptáček, který údajně rád oždibává turistům trekové boty. Nemám nejmenší tušení jak se jmenuje, ale byl fakt roztomilý.
Na každém místě, kde jsme zastavovali, nám řidič pouštěl ukázky z filmů, abychom byli v obraze. A na posledním místě mě pochválil, že jsem se nerozbrečela :-D (Jakože k tomu nebylo daleko...Boromir zachrání pulčíky a sám zahyne, koho by to nedojalo?!)

Mno a to byl konec naší túry, řidič nám ukazoval všechna zajímavá místa, ne jen ty z filmů, takže i přes ten déšť to byl moc fajn výlet!

Queenstown

Naše další zastávka byla ve městě Queenstown, což je hlavní město adrenalinových zážitků na NZ. Městečko o 17 000 obyvatelích leží na jezeře Wakatipu a je obklopeno překrásnými horami.
Queenstown je hodně zaměřené na turisty, na každém rohu je nějaké informační centrum, kde si můžete koupit výlety do Milford Sound (fjord, neoficiální osmý div světa), výlety na raftech nebo jetboat (což je mimochodem vynález NZ), seskoky padákem, paraglidingové lety, různé výlety do přírody, tématické výlety (Pán prstenů apod.) a pro ty odvážné taky bungy jump.
Bungy jump pochází z Vanuatu, kde ho provozovaly původně ženy jako zkoušku odvahy. Po tom co do těchto končin zavítali kolonizátoři, začli bungy provádět muži, neboť pro ženy to bylo údajně nevhodné... ehm.
Mno a teď to nejdůležitější, za rozšíření bungy jumpingu můžeme poděkovat Novozélanďanovi A J Hackettovi, který jako první skočil z mostu Greenhithe Bridge v Aucklandu už v roce 1986. V následujících letech předvedl skoky z dalších mostů, vysokých budov a to včetně slavného skoku z Eiffelovky. Díky tomu se o bungy začalo zajímat více lidí a následovalo otevření prvního bungy centra - na Karawau Bridge v Queenstown :)

Fotky:

Karawau Bridge Bungy, 43m.

Řeka Karawau - v Pánovi prstenů Anduin.

Já jsem neskočila, nejsem blázen :) Za to jsem si udělala krásný výlet na Bob's Peak, vyhlídkové místo 450 m nad Queenstown. Pro ty lenivé tam jezdí lanovka, pěšky to zabere asi hodinu (pokud se zrovna půlhodiny nekocháte pohledem na tyrkysové jezero s čokoládou v ruce:)). Takže krásná procházka. Jediné co mi vadilo bylo značení trasy v lese, to si tak příjdete na křižovatku, šipka vám ukazuje doprava a doprava vedou dvě cesty...hmm. Mno nahoru jsem vyšla a dolů jsem se taky dostala, takže nakonec super výšlap. Ten pohled zeshora byl totiž neuvěřitelný...:

Moje první kochací místo.

Hora napravo je Queenstown Hill.

Zasněžené hory v pozadí jsou The Remarkables - Dimrill Dale v Pánovi prstenů.

Konec první části o Queenstown :)

Wanaka

Z Methvenu jsme se vydali do Wanaky, což je takové menší rekreační městečko ležící na stejnojmenném jezeře Wanaka.
Po cestě jsme zastavili u nádherného jezera Pukaki, které má naprosto neuvěřitelnou barvu. Je to díky alpské vodě a mikročásticím hornin vzniklých mechanickým broušením ledovcových podloží. (Nebo tak to alespoň vysvětluje wiki). Je to sedmé největší jezero NZ a je součástí systému vodních elektráren Waitaki. Jezero má provozní rozsah 13,8 m (úroveň hladiny, která může být uměle zvýšena či snížena), což se rovná 1,595 GWh energetické skladovací kapacitě.

Mno a teď už nějaké fotky:

Po cestě do Wanaky.

To fialové je pole lupiny mnoholisté (vlčí bob), která je tady řazená jako invazivní kytka.

Lake Pukaki.

Další zastávka byla v Puzzling Worldu, což je muzeum hlavolamů, různých optických klamů a skládaček:

Voda co teče do kopce?

Einstein, který vás sledoval, kam jste šli.

Je on tak velký nebo já tak maličká? :)

 A pár fotek z Wanaky:

Mno a to by pro dnešek mohlo stačit :)

Methven

Z Greymouthu jsme se vydali směr Methven. Čekal nás celkem pomalý přejezd přes hory - přes Národní park Arthur´s Pass. Po cestě jsme měli jen dvě zastávky na kafe, což byla trošku škoda, protože příroda kolem byla jedním slovem dechberoucí.
Všimněte si jak se nám po cestě měnilo počasí...

První zastávka na samotě u lesa :)

Naše "grupa" s domorodci.

Následující fotky jsou sice jen z autobusu, ale některé se i přes to povedly:

Methven je přes léto naprosto nezajímavé městečko, žije tady okolo 1500 lidí. Nejzajímavější budovy tady jsou Modrá a Hnědá hospoda, které stojí naproti sobě. V zimě se ale Methven stává centrem zimních sportů, neboť půl hodiny odsud je lyžařské centrum Mount Hutt.
Mno a pro fanoušky Pána prstenů je Methven zajímavý tím, že zde dlouhou dobu pobýval natáčecí štáb, když točili část s Edorasem, hlavním městem Rohanu. Methven byl totiž nejbližším městem k hoře Mt. Sunday, kde se Edoras nacházel. A tím nejbližším myslím 85 km, které každý den štáb musel urazit.
V Edorasu jsem byla taky, ale příspěvek o něm tady dám až nakonec :)

Zítra snad přidám další příspěvek z Wanaky.

Mějte se :)