Rotorua, 2. část

Druhý den ráno jsme vyrazily jen tak na procházku kolem jezera, které se rovněž nazývá Rotorua. Počasí nám opět přálo, takže mám spoustu fotek :)

Poté jsme se přesunuly do dalšího geotermálního parku, Wai-O-Tapu, kde jsme se asi 2 hodiny procházely mezi vulkanickými krátery, bublajicími jezírky a bahenními bazénky. Wai-O-Tapu je jako jiná planeta, všude to smrdí, bublá, z různých míst stoupá pára a kouř a ty barvy!!!

Poté jsme si akorát vyhřály kosti v termálních lázních, zašly na večeři a zamířily zpět do Aucklandu. Byl to skvělý, pohodový víkend. Rotoruu jednoznačně řadím k tomu nejlepšímu z NZ!

Rotorua, 1. část

Rotorua je populární turistické město zhruba 3 hodinky cesty z Aucklandu. Město je známé svou bohatou maorskou historii a pro svou geotermální aktivitu, najdete zde mnoho gejzírů, barevných bublajících jezírek, horkých bahenních jezírek a termálních pramenů. A jak poznáte, že jste dojeli do cíle? Stačí otevřít okénko... ten smrad zkažených vajec je opravdu nezaměnitelný!
Místní město přezdívají RotoVegas, vše je tady zaměřené na turisty a všechno samozřejmě stojí peníze.
První den našeho výletu jsme se vypravili do muzea - Rotorua Museum of Art and History nacházejícím se v bývalém Lázeňském domě, kde jsme zažili simulaci zemětřesení (fakt nic příjemného!) a viděli jsme krásnou výstavu maorské historie a kultury.

Bývalý lázeňský dům, dnes Rotorua Museum of Art and History.

V areálu bývalých lázní.

Poté jsme se vydali do vesničky Whakarewarewa, což je místo nikdy nedobyté maorské pevnosti Te Puia, prvně osídlené kolem roku 1325. Maoři zde žijí doposud a plně využívají geotermální aktivitu k vytápění svých domů, vaření nebo k termálním léčebným koupelím.
Pro mě byla Whakarewarewa naprosto neuvěřitelným místem. Sice to tam pořádně smrdí, ale je vám krásně teploučko! Přes den, kdy vesničku navštěvují turisté, jsou tamní lidé v práci, kromě provozovatelů obchodů se suvenýry a majitelů malé restaurace, kde jsme si dali kukuřici uvařenou právě v jednom z 500 horkých jezírek, které se v oblasti nachází.

Při vstupu do vesničky.

Champagne pool.

Katolický kostel, uvnitř pak najdete jak kříž, tak maorské malby a sochy.

Gejzír Pohutu.

Roto a Tamaheke - Hot Lake Walk - Procházka horkým jezerem.

Večer jsme se vypravily do další maorské vesnice - Tamaki, která se nachází v lese nedaleko za městem. Už v autobuse řidič vybral vedoucího naší skupiny, jenž se pak musel zapojit do maorského uvítacího rituálu - Powhiri. Hned po vystoupení z autobusu nás požádali, abychom rituál nijak nanarušovali, nesmáli se, nemluvili, vypnuli si telefony, no prostě abychom stáli jako sochy a brali to vážně :)
Uvítací tanec je teda pěkně strašidelný, maorští bojovníci se vás snaží zastrašit, po chvíli položí na zem dar na usmířenou - teka, v našem případě zelený list (myslím, že to byla kapradina- Silvern fern, symbol NZ). Jeho přijetím signalizujete, že přícházíte v míru. Poté následuje Karanga - uvítací volání, kdy ženy zpívají a tím oznamují dalším váš příchod do vesnice. Po tomto rituálu jste považování za Tangata Whenua, v překladu "jeden z našich lidí."
Ve vesnici se dozvíte o maorských tradicích, hrách, jak trénovali bojovníky, naučíte se tančit haku a tance s poi poi (takové balonky na krátkém či dlouhém provázku). Ukážou vám jak se připravuje hangi, tradiční maorské jídlo, pečené v zemi na horkých kamenech.
Poté následovalo vystoupení, kdy se zpívalo a tančilo a nakonec jsme všichni šli na hostinu, kde jsme dostali právě upečené hangi! Celý večer měl skvělou atmosféru, pro mě osobně jeden z nejlepších zážitků tady na NZ.

 

Holky vysvětlují jak se drží poi poi.

S náčelníkem vesnice!

Díra na hangi.

Brambory, jehněčí a kuřecí maso pečené v zemi.

Konec první části.