O prvním víkendu v červnu jsem se s kamarádkou vydala do Wellingtonu, hlavního města a důležitého přístavu NZ. Nachází se na jihozápadním cípu Severního ostrova na pobřeží Cookova průlivu. Jde o nejjižněji položené hlavní město světa. Žije v něm okolo 180 000 obyvatel. Do Wellingtonu jsme se vypravili autobusem v pátek večer, což byl naprosto stupidní nápad, neboť polovinu autobusu obsadili pravděpodobně malajští puberťáci a celou noc dělali pěkný bordel.
Po 11 hodinách jsme dorazily do hlavního města a unavené se vydaly do hostelu, kde jsme posnídaly, schovaly si batohy a následně se vydaly pěšky k lanové dráze, která spojuje centrum s příměstskou částí Kelburn.
Lanovka je 612 metrů dlouhá a stoupá do výšky 120 metrů. Mezi konečnými
stanicemi leží ještě tři další. Celá dráha je přímá, pouze s jedním
místem pro míjení protijedoucích vozů. Vozový park lanovky tvoří dva
vozy, které jsou navzájem propojeny lanem. Po dráze se
pohybuje průměrnou rychlostí 18 kilometrů za hodinu.
 |
| Sobota, 7 hodin ráno, Wellington :) |
 |
| Nad Wellingtonem. |
Od lanové dráhy jsme se vydaly k Zealandii, což je jakási chráněná oblast (225ha), kde můžete vidět (pokud máte štěstí a trpělivost) spoustu novozélandských živočichů, především různé druhy ptáku, ještěrek a hmyzu. Počasí nám přálo, takže to byla krásná procházka.
 |
| Takahe, bratranec Pukeka. Taková velká barevná slípka :) Jedna z posledních 225 ks na světe. |
 |
| Tuatara, živá fosilíe, dožívají se až 100 let a na světě jsou od dob dinosaurů. |
 |
| Super přátelský Toutouwai / North Island Robin, ten ke mně přišel na 30 cm :)
|
 |
| Uprostřed, mezi vrabčáky, krásný papoušek Kakariki. |
Konec první části.
